Halloween je svátek , který u nás nemá dlouholetou tradici a je převzatý z anglicky mluvících zemí, kam ho přivezli Irové, potomci starých Keltů. Mnozí si myslí, že s naší kulturou nemá nic společného, ale opak je pravdou. Keltové totiž žili i na našem území asi před 2500 lety.
Věřili například, že se v noci 1. listopadu prolíná svět živých se světem zemřelých. Zapalovali proto ohně, aby se jejich duše mohly přijít ohřát a strávit noc se svými příbuznými. Z toho vyplývá i křesťanská tradice – zapalování svíček, a uctívání památky zesnulých, kterou dodržujeme dodnes.
Pro Halloween jsou typické obří prořezávané dýně se svíčkou uvnitř. Tento zvyk má původ v irské legendě o darebákovi Jackovi, který za svého života velmi hřešil a podvedl samotného ďábla. Když zemřel, odmítli ho v nebi i v pekle. Proto v podobě vydlabané dýně bloudí po Zemi a svíčkou si svítí na cestu.
Halloween je také spojen s nadpřirozenými silami, patří k němu čarodějnice, duchové, strašidla, kostlivci, netopýři, černé kočky, pavouci, vlkodlaci, upíři, …Živí se při slavení tohoto svátku převlékali do starých cárů a pomalovávali si obličeje, aby do nich nevstoupili zlí duchové.
Všechny tyto staré zvyky a tradice ožily na naší škole v pátek 30. října 2008.
Žáci na prvním stupni si přinesli různé převleky, masky, dýně a Halloween mohl začít…Děti nejdříve vyráběly různá „dýňová světýlka“, vyprávěly si a malovaly. Poté se převlékly do kostýmů a vyrazily na strašidelnou diskotéku.
Vyvrcholením „halloweenského řádění“ bylo vyhodnocení nejlepších „halloweenských“ masek.
Žáci 7. třídy se společně se svým třídním učitelem Martinem Vtípilem a paní učitelkou Šárkou Horákovou rozhodli pro netradiční způsob oslavy Dušiček – Dušičkovou noc. Všichni návštěvníci, kteří večer zavítali do naší školy, si mohli pouze při světle svíček projít připravenou strašidelnou stezku odvahy. Našli se i takoví odvážlivci, kteří na ni vyrazili hned dvakrát. Po cestě potkávali spoustu bubáků, mrtvého vojína a mnoho dalších strašidel. Na konci na ně čekal kostlivec a duch mrtvého mnicha, který je nasměroval k tabuli podpisů. Po dvou hodinách nezůstalo na tabuli jediné volné místečko. Na závěr byla připravena taneční show, kde si mohli „obyčejní smrtelníci“ zatančit a zazpívat se všemi zmiňovanými příšerami.
