Oproti loňskému roku, kdy jsme museli za sněhem půl druhého kilometru pěkným bahýnkem, jsme si letos užili idylku. Přímo nad chatou je vybudovaný nádherný ski areál se snowboard parkem. Hned odpoledne jsme neváhali a využili ideálních podmínek a sluníčka pro první sklouznutí se. Dvě lyžařská družstva doplnilo ještě jedno družstvo snowboardistů. Vůbec nejrychlejším „učněm“ byl snowboardista Honza Janeček. Jeho vůle a píle byla tak silná, že už v neděli po obědě jezdil na prkně, jako kdyby se na něm narodil. Honza ale nebyl jediný, kterému se podařil velký pokrok. Stejně tak dostalo celé družstvo začátečníků velkou pochvalu za to, že se nikdo nevzdal a všichni bojovali.
Pod heslem „kdo nepadá, jezdí pod své možnosti“ už v pondělí dopoledne lyžovali a jezdili na snowboardech všichni celkem dobře a hlavně pro radost. A pořád to sluníčko… Jelikož bylo hodně sněhu, tak nám vůbec nevadilo, že začal v tom teple tát. A protože chování účastníků bylo nadmíru dobré, dostali všichni odměnu v podobě večerního lyžování, což byl opravdu zážitek. Možná ještě větší než diskotéky v sousední chatě.
Na závěr nesmíme zapomenout maskota kurzu Martina Skočílka jr., který zde oslavil narozeniny - sedm měsíců. Měl na starosti dobrou náladu vedoucích i účastníků a dařilo se mu to na výbornou. Ráno dělal budíček pohlazením a v každé volné chvíli navštěvoval a obšťastňoval většinou dámské osazenstvo.
No a co na závěr? Nikomu se nechtělo domů a podle slov vedoucího to byl jeden z nejklidnějších a nejlepších lyžařských kurzů posledních let.
