Prázdniny jsou pryč a Vánoce daleko!
18. 10. 2016 1 fotografií Mgr. Dana Novotná
... a proto, aby se nám v novém školním roce lépe začínalo, zpestřili jsme si zářijové dny ve škole společnými hrami, které byly součástí tzv. startovacích GO programů. Na naší škole opakovaně probíhají pod vedením školního speciálního pedagoga už po několikáté. Při GO programech mají žáci možnost se poznat i jinak, než jenom při vyučování, a mohou si vyzkoušet činnosti, které tak úplně nesouvisejí s probíraným učivem.
Letos jsme se zaměřili na inkluzi. Jde o začleňování žáků s různými hendikepy do běžného vzdělávacího procesu základních škol. Povídali jsme si o tom, že se s těmito žáky setkáváme v základních školách stále častěji, uvědomili jsme si, jak je nutné jim pomáhat a že se bez naší pomoci neobejdou.
Žáci si měli možnost vyzkoušet, jak těžká je orientace pro člověka zbaveného části svého vnímání, pro člověka, který se navíc musí učit nové a dosud nepoznané. Při různých činnostech jsme se orientovali jen podle sluchu nebo hmatu, nebo jsme plnili úkoly vleže, bez možnosti pohybu, atd. Pomáhali jsme si navzájem, byli jsme k sobě více vstřícní a spolupracovali jsme spolu. Prostě nám bylo jasné, že jsme odkázáni na pomoc druhé osoby.
Poznali jsme na vlastní kůži, že každého ochromí jakékoliv zdravotní znevýhodnění či postižení, ale asi nejhorší je žít bez zraku. To se zdálo všem zúčastněným zcela nemožné. Se škraboškami na očích se žáci hodně nasmáli, když se jim stále nedařilo rozpoznat podle čichu vzorky různých vůní a pachů, s nimiž se denně setkávají v běžném životě. Mnozí by si uvařili kávu třeba z perníkového koření nebo by si s klidem vyčistili zuby sprchovým gelem. Do auta se čepuje benzín a určitě ne Savo! Najít stejný knoflík v hromadě jiných knoflíků až takový problém nebyl, ale přišít ho, to byl nesplnitelný úkol (nejen poslepu).
Po těchto zkušenostech se všichni shodli, že hendikepovaný žák prožívá svoje radosti a strasti stejně jako jeho spolužáci, jen potřebuje občas pomoc nás ostatních.
Letos jsme se zaměřili na inkluzi. Jde o začleňování žáků s různými hendikepy do běžného vzdělávacího procesu základních škol. Povídali jsme si o tom, že se s těmito žáky setkáváme v základních školách stále častěji, uvědomili jsme si, jak je nutné jim pomáhat a že se bez naší pomoci neobejdou.
Žáci si měli možnost vyzkoušet, jak těžká je orientace pro člověka zbaveného části svého vnímání, pro člověka, který se navíc musí učit nové a dosud nepoznané. Při různých činnostech jsme se orientovali jen podle sluchu nebo hmatu, nebo jsme plnili úkoly vleže, bez možnosti pohybu, atd. Pomáhali jsme si navzájem, byli jsme k sobě více vstřícní a spolupracovali jsme spolu. Prostě nám bylo jasné, že jsme odkázáni na pomoc druhé osoby.
Poznali jsme na vlastní kůži, že každého ochromí jakékoliv zdravotní znevýhodnění či postižení, ale asi nejhorší je žít bez zraku. To se zdálo všem zúčastněným zcela nemožné. Se škraboškami na očích se žáci hodně nasmáli, když se jim stále nedařilo rozpoznat podle čichu vzorky různých vůní a pachů, s nimiž se denně setkávají v běžném životě. Mnozí by si uvařili kávu třeba z perníkového koření nebo by si s klidem vyčistili zuby sprchovým gelem. Do auta se čepuje benzín a určitě ne Savo! Najít stejný knoflík v hromadě jiných knoflíků až takový problém nebyl, ale přišít ho, to byl nesplnitelný úkol (nejen poslepu).
Po těchto zkušenostech se všichni shodli, že hendikepovaný žák prožívá svoje radosti a strasti stejně jako jeho spolužáci, jen potřebuje občas pomoc nás ostatních.
Listujte tahem do stran