1941–1950

V roce 1941 byla také schválena nová úprava obecných a měšťanských škol. Obecné školy začaly mít 8 stupňů, měšťanská škola 4 stupně. Do prvního stupně měšťanské školy mohlo být přijato jen 35% žáků, kteří absolvovali 4. ročník obecné školy. Název měšťanská škola byl změněn na „Hlavní škola“ Zemská inspekce při kontrole v září 1941 doporučovala zřídit v tělocvičně strop a zavést zde topení, tak aby mohla být používána i v zimě. Doporučovala zavedení splachovacích zařízení na záchodech (voda se nosila v kýblech od kohoutku, který byl jen jeden). V prosinci téhož roku, ale školy obdržely výnos, který vytápění tělocvičen zakazoval pro nedostatek paliva.

Tlak na poslušnost vůči německým okupantům zesiloval. Všichni učitelé museli protokolárně potvrdit, že byli seznámeni s výnosem, který oznamoval bezohledné uzavření každé školy, kde bude zjištěn jakýkoliv nepřátelský projev vůči Velkoněmecké říši. Osoby, které nejsou ochotny nebo schopny k vyučování k říši přátelskému mají být ze školní služby odstraněny a každý nepřítel říše, ať už žák nebo učitel musí počítat s nejpřísnějšími tresty dle říšského práva.

Jak uměli nacisté trestat nevinné oběti se škola přesvědčila 24. června 1942, kdy německý voják doručil řediteli lístek vytržený z bloku s krátkým pokynem o vydání žákyně Marie Hrdé z Ležáků. Odvezl ji na přívěsném vozíku svého motocyklu a malá školačka se mezi své kamarádky již nikdy nevrátila.

Od 1. července1942 byla učitelům vyměřena 21 denní dovolená. Ostatní dny po dobu prázdnin jim byla nařízena pracovní povinnost u různých úřadů v místě nebo při žních, či vzdělávacích kursech. Do povinného pracovního zařazení bylo o prázdninách přikázáno i žactvo.

Oba stupně dívčích škol byly od 28. října do 8.listopadu 1942 uzavřeny pro epidemii záškrtu. Všechny třídy a veškerý školní nábytek byl pečlivě vydesinfikován.

Nedostatek pracovních sil se projevil i při prázdninovém čištění školy. Místo obvyklých 8-10 umývaček přišly dvě. Když výzva k přihláškám místním rozhlasem nepomohla, obešel p. školník matky žákyň, a tak se našly dobrovolné pracovnice. První se přihlásila pí. Brzokoupilová, choť továrníka, a po ní řada dalších: pí. Netolická, pí. Drábková, pí. Bláhová, pí., Weinlichová, pí. Březinová a několik jiných. Tak byla škola dokonale a včas připravena přijmouti do čistých místností opět naši milou mládež.

Výnosem z 3. listopadu 1944 povolil okresní úřad ve Vysokém Mýtě zdejší učňovské škole užívání tělocvičny a jedné místnosti ve 2. poschodí naší školy. Ke konci měsíce bylo 16 žákyním posláno napomenutí k větší pilnosti a 5 žákyním přiznáno chování 2. stupně.

Vánoční prázdniny začaly 21. prosince1944 a měly trvat do 4. ledna. Postupně byly pro nedostatek uhlí k topení prodlužovány. Po 18. lednu scházely se žákyně jednou týdně v učebně učňovské školy na náměstí, kde dostávaly domácí úkoly. Ani zde se netopilo, a tak se sedělo v kabátech.

Od 1. února 1945 bylo vyučování zastaveno úplně, protože německá armáda zabrala obě školy. Ve škole dívčí byl lazaret „Sanitní kompanie Dippe“ a obsluha – vojáci byli ubytováni ve škole chlapecké. Po jejich odchodu na frontu k Moravské Ostravě byly školy vyčištěny, ale opět došlo k jejích obsazení, a to vojáky leteckého oddílu „Jagdgeschweder 77“, celkem bylo ve městě na 2000 vojáků.

Dne 29. března vojsko německé branné moci odešlo ze školy a 16. dubna po vyčištění školy bylo zahájeno vyučování (jen odpolední). Od 1. května vzhledem k vývoji válečné situace bylo vyučování opět zastaveno.

Na podzim roku 1946 je zaznamenán velký úbytek dětí v souvislosti s odstěhováním rodin do prázdných pohraničních obcí. Jen z obecné dívčí školy odešlo téměř 40 žákyň. Nové domovy našly ponejvíce na Liberecku (Hejnice, Raspenava).

V budově dívčí školy započalo dne 6. ledna 1947 vyučování v tzv. „Lidové škole osvětové“. Měla 35 posluchačů starších 15ti let. Řídil ji ředitel dívčí školy Josef Doležálek a vyučovali na ní místní odborní učitelé. Po únorovém převratu byl místním a okresním akčním výborem Josef Doležálek odvolán, protože pro budování socialismu nebyl dostatečně angažován.