18. 6. 2025
Když se řekne školní výlet, většina lidí si představí poklidné chození po zámku, nanuk za dvacku a učitelku s megafonem, co říká „nešahej na to“. Ale Adrenaline Day v resortu Březová? To bylo jiné kafe. Tady se nesahalo na věci – tady se padalo, létalo, křičelo, lezlo, pálilo do učitelky a ztrácelo v alchymistických komnatách. A my? My byli u toho. A přežili jsme. Téměř všichni.
Začalo to nenápadně: lezecká stěna. Všichni si říkali „pohoda, lezu do patra denně“. Jenže tady to bylo do patra oblohy. Někteří zjistili, že mají závratě. Jiní, že mají slabé kamarády na jištění.
Pak lanový park. Proplétali jsme se mezi lany jak opice s maturitou a neustále si připomínali, že bezpečnost je na prvním místě… skutečně jsme se zapotili.
Ale skutečný adrenalin? Démonická lanovka s dojezdem doprostřed rybníka. Ano, čtete správně – do RYBNÍKA. Lanovka totiž nevede na pevnou zem, ale do kalné vodní propasti, kde se děti musely samy navzájem zachraňovat. Připomínalo to scénu z Titanicu, jen s víc křikem, míň romantikou a více oranžovými vestami na záchranných člunech.
A pak… Skok z 16timetrové věže volným pádem. Prý „zážitek na celý život“. Kdo nezkusil, nepochopí.
Po těchto radostech jsme si řekli, že trochu historie nikoho nezabije. Omyl. Tajné komnaty Karlštejnu byly jak stvořené k tomu, aby zpochybnily naše duševní zdraví: mučírna, alchymistická laboratoř, strašidelná věž...
Když nám řekli, že v paintballu můžeme legálně střelit paní učitelku i paní asistentku, byl to asi první moment, kdy se třída naprosto sjednotila. Zazněl povel „Pal!“ a učitelka mizela za barikádou rychlostí, kterou obvykle vyvine jen při rozdávání testů.
Po takovém nasazení jsme si zasloužili oběd. Jídlo bylo výborné. I když někteří měli tolik adrenalinu, že zapomněli žvýkat. Jeden kluk si pochvaloval polévku a až po chvíli zjistil, že jí rajskou s těstovinami.
Po jídle jsme se ocitli v temném muzeu, kde nás čekala mise – projít laserovým polem jako v akčním filmu a dostat se k trezoru s Kamenem mudrců. Ano, opravdu jsme byli jako Harry Potter… jen s víc zakopnutím a alarmem.
Den zakončil obří trampolínový polštář, na kterém si každý mohl zaskákat – a někteří znovu vyřvat všechny emoce z lanovky. Pak pár společných her, závěrečná společná fotka a hurá do autobusu.
Adrenaline Day nebyl výlet. Byla to výprava za hranice našich fyzických i duševních sil. A my? My jsme byli hrdinové. Mokří, špinaví, unavení... ale šťastní.
P.S. Paní učitelka i paní asistentka přežily.... Zatím.