na úvod  /   Aktuality   /   Konec března v 1. třídě

Konec března v 1. třídě

27. 3. 2026

     Koncem března nás v 1. třídě navštívila sestra Antonie z Brna s příběhem o Velké noci. Měli jsme možnost si vyslechnout poutavé vyprávění o Velikonocích, které nás přeneslo do dob dávno minulých. Dozvěděli jsme se, že Velikonoce nejsou jen o tradicích, jak je často dnes vnímáme. Hlavním smyslem Velikonoc je připomínka důležitých událostí křesťanské víry, které nám symbolizují naději, odpuštění a nový začátek.

     V dalších hodinách jsme se zabývali jarem a velikonočními tradicemi. Malovali jsme také skutečná vyfouklá vajíčka a vyráběli zápich do kytky. 

     Při tělesné výchově jsme zpevňovali kotníky a trénovali skoky a přeskoky přes jarní rozvodněný "potok";-) Chodili jsme po lávce, lezli "po stromech", jen abychom si "nenamočili" nohy;-)

     Při hudební výchově nás naše paní asistentka (mimo jiné absolventka konzervatoře) seznámila s dalšími netradičními hudebními nástroji - tibetskou mísou a harmoniem. Když jsme zavřeli oči, zvuk nás některé přenesl např. do klidné horské krajiny. Zároveň jsme měli možnost "zkoumat", jak se v těchto nástrojích tvoří tón.

     V KKS jsme navštívili divadelní představení o Pejskovi a kočičce. Zhlédli jsme tři pohádky - Jak pejsek s kočičkou myli podlahu; Jak našli panenku, která tence plakala a Jak pejsek s kočičkou psali dětem dopis. Všem se nám představení moc líbilo. 

     Navštívili jsme také knihovnu, kde jsme si od naší milé paní knihovnice vyslechli příběh o špačkovi Kamilovi. Příběh nás poučil o odlišnostech. Když je někdo jiný než ostatní, může nám připadat zvláštní. Neznamená to však, že je špatný – právě jeho odlišnost nás může obohatit.  A když si navzájem pomáháme a spojíme své síly, dokážeme mnohem víc, než se nám zpočátku může zdát.

     Od žáků 5. třídy jsme vyslechli přednášku na téma Prochy příjmu potravy. Nejvíc všechny zaujalo, že seznámení s touto problematikou nám bylo předáno jako jeden díl pořadu Prostřeno. 

     Ač kulturní život naší třídy byl v březnu pestrý, stíháme se také učit. Trénujeme sčítání a odčítání, čteme a píšeme, ale např. i "zkoumáme" a porovnáváme. Měli jsme možnost nahlédnout do starých Slabikářů. Nejstarší byl starý 80 let. Ale ještě víc nás zaujal asi 40 let starý slovenský "šlabikár". Měli jsme tu i staré památníčky našich rodičů. Všem za ukázky děkujeme.

     Už teď se těšíme, co zažijeme v následujícím měsíci. 

     

+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+